moje pocity, které nejdou říct a těžko se píšou

Těžké??? Jednodušší!!!

29. 11. 2012 11:00
Rubrika: Nezařazené

     Jistě spousta lidí zná (snad ne všichni) ten pocit, kdy jste sami, sami, mezi stovkama lidí, mezi kamarádama, mezi cizíma lidma, mezi rodinou a všemi kteří vás mají rádi... já se tak cítím od mala, když jsem byla ještě malá a prosila mamku o to abych mohla věřit v Boha, dostávala jsem vynadáno a nevěděla jsem co s tím mám dělat, když jsem byla starší, modlila jsem se abych se uměla modlit, nevěděla jsem jak se to dělá a tak jsem si s Hospodinem jen tak povídala, když jsem viděla nějaký obraz (nejspíš od samotného Boha), byla jsem na sebe naštvaná, že se nemůžu na modlitbu soustředit... neměla jsem komu se svěřit a to jsem měla stovky dobrých kamarádů. Cítila jsem se tak sama a tak vyčerpaná, že jsem to kolikrát zas vzdala, ale jakoby mi někdo pomohl se ze dna postavit na nohy a zkusit to znovu, nedařilo se mi sice žít, ale přežívala jsem a to stačilo, protože kdybych to vzdala úplně, nepoznala bych tu Boží lásku, to jak může být někdo tak moc dokonalý a vždy s vámi, i když se cítíte nejhůře, i když jste šťastný i když si jen potřebujete s někým promluvit... 
     V sedmnácti jsem poznala jednu skvělou slečnu, která mi strašně moc pomohla co se víry týče, najednou se ty obrazy tak vyjasnily, najednou život nabral jiné, lepší obrátky :) za to ji nikdy nepřestanu být vděčná...
     Před křtem to bylo dost hrozný, děly se děsivý věci, ale já cítila, že to nemůžu teď vzdát, že bude pak vše jen lepší a tak to taky je!!! Teď když jsem sama mám se komu svěřit co mě trápí, i když je to jen pocit prázdnoty, teď teprve žiju a vím, že budu žít ještě dlouho... nemůžu se dočkat, až Hospodina uvidim tváří v tvář!!! :)

Zobrazeno 628×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Nuvio